(před více jak 250 lety)
Nedaleko místního hřbitova omšelá studna čněla uprostřed lesíka jako temný monument dávných časů. Místní ji nazývali Bezednou studnou, nikdo však nevěděl, kam její hlubiny vedou. Kolem ní se objevovaly stíny jemné a plaché, jako by to byly odrazy ztracených duší a studna se je snažila pohltit... (pokračováni hororu)

Když jednoho večera starý knihovník z nedalekého města objevil ve sklepeních knihu potaženou kůží, spoutanou řetězem a nesoucím názvem "Kniha Ztracených duší", netušil, že probudí něco, co nemělo být nikdy probuzeno. Byla to sbírka příběhů, záznamů a legend, které se točily kolem Bezedné studny a děsivých příhod, které s ní byly spojené. Kniha však byla i plná jmen, která kdysi patřila žijícím lidem.
Přemáhán touhou rozluštit tajemství knihy i studny, vydal se knihovník na cestu do míst, kde se studna nacházela. Po příjezdu se ubytoval v malebné hospůdce a začal se vyptávat místních, kde přesně studna je a co o ní ví. Nikdo z nich s ním o tom nechtěl mluvit a všichni ho varovali, že ti, kdo hledají stíny, mohou snadno sami stínem být pohlceni.
Starý knihovník byl ale odhodlán a vydal se ke studni sám, a to ještě téhož večera a nedbaje toho, že tma již přicházela. Trmácel se přes zarostlý terén, až nalezl studnu. S knihou v ruce se přiblížil k okraji. Vzduch byl plný šepotu, jako by samotné stíny měly své příběhy, které chtěly sdělit. Celý les se zdál být najednou příliš živý. Ruce se mu třásly. Otevřel knihu na kapitole, která líčila rituál povolání duchů ztracených u studny, a ve svitu měsíce začal tiše číst.  Pozvedl hlavu a viděl, že stíny se shromažďují a formují v podobu lidí – mužů, žen a dětí, každý s průhlednou tváří plnou tichého zoufalství. Byly to duše, které uvízly mezi světy kvůli svým nesplněným tužbám a nevyřčeným příběhům.
Opatrně pokračoval ve čtení rituálu. Když dokončil poslední větu, stíny jeden po druhém sestupovaly do bezedné studny, která je pohlcovala jako náruč matky. Neměl vůbec tušení, že je právě uvrhl do temnoty Bezedné studny, které tolik vzdorovaly. Některá tajemství jsou příliš hluboká, aby je obyčejný smrtelník pochopil a aby se je pokoušel rozluštit.
Když svítání poodhalilo první paprsky, les byl tišší, klidnější. Knihovníkův pokoj byl prázdný a bylo zjevné, že tu noc se nevrátil. Od té doby ho nikdo neviděl.
(současnost)
Náhle se poklop staré studny tiše posunul. Ve stínu noci se objevil stařec s rozervaným pláštěm. V ruce pevně svíral knihu, jejíž okraj se leskl neznámým písmem. Opatrně ji otevřel a začal šeptat slova starou mocí nabitá. Jen pár kroků odtud se tělo tvora, jenž ještě před malou chvílí překypovalo životem, bez známek života skácelo k zemi. V tajemné knize, jako by kouzlem, se vyrylo nové jméno.

Je čas vydat se po stopách knihovníka a odhalit záhadu „Knihy Ztracených Duší“. Jen pro odvážné dobrovolníky.