Baltazar byl znám jako bláznivý čaroděj, posedlý časem. Jeho laboratoř byla plná orlojů, hodin s ručičkami pohybujícími se opačným směrem a podivných mechanismů, které měly odhalit pravou podstatu času. Experimentoval s kouzly, jež měla zastavit, urychlit nebo dokonce přetvořit běh dějin, ale jeho pokusy často končily katastrofálně. Jednou uvěznil sám sebe v časové smyčce, jindy nechtěně zestárl o dvě staletí během jediného dne.

Pak ale při své výpravě do ztraceného archivu Prapodivných knih objevil něco, co změnilo všechno, Knihu Času. Artefakt tak mocný, že dokázal ukázat všechny časy najednou. Stránky se obracely samy, inkoust se pohyboval jako mlha a ten, kdo ji otevřel, mohl spatřit nejen minulost a přítomnost, ale i všechny možné budoucnosti. Baltazar se ponořil do jejího tajemství a začal chápat, jak plynou věky.

Když pohladil její hřbet, svět kolem něj se rozplynul. V jediném okamžiku byla před ním otevřena brána celého času. Ocitl se v Starém věku, kdy svět překypoval magií a bytosti žily v souladu s přírodními silami. Byl svědkem vzestupu mocných říší a obrovských kouzelnických bitev. Vzduch byl prosycen energií, která ještě nepoznala omezení. Náhle ho vír času přenesl do Temného věku, kdy magie začala slábnout. Svět se ponořil do chaosu, starodávná kouzla byla zapomenuta a čarodějové se skrývali v troskách kdysi mocných pevností. Baltazar viděl, jak se magie vytrácí a síly Temnoty ovládají zemi. Nakonec stanul v Novém věku, v čase obnovy a znovuzrození. Po dlouhých letech úpadku se magie začala znovu probouzet, čarodějové objevovali ztracené znalosti a svět se pomalu proměňoval. Byla to doba naděje.

Baltazar si uvědomil, že čas není pouhým proudem – je cyklem, opakující se symfonií a začal plout jednotlivými etapami Prapodivného čaroroku.

Nejprve se ocitl v Cyklu Světla (57 čarodní), kde zlaté sluneční paprsky tančily na hladině jezer a vzduch byl prosycen hudbou nebeských sfér. Svět kolem něj zářil a magie proudila silněji než kdy dřív. Víly ho provázely k mýtickým stromům poznání, kde se mu odhalovala tajemství dávných kouzel.

Pak ho vír vtáhl do Astrálního cyklu (60 čarodní), kde se stal nehmotným. Pohyboval se mezi duchy a neviditelnými proudy energie. Slyšel šepot zapomenutých mágů a sledoval, jak astrální brány rozjasňují temnotu. Plul mezi hvězdami, kde duše dávných čarodějů vyprávěly příběhy, které se nikdy neztratí.

Pak se propadl do Cyklu Temnoty (67 čarodní). Všude bylo šero, mlha se válela v rozvalinách starých hradů a neznámé síly se převalovaly krajinou jako stíny beze jména. Temní čarodějové osnovali plány na ovládnutí světa a Baltazar cítil tíhu zoufalství. Musel si zachovat chladnou mysl, aby Temnota nepohltila i jeho.

Následoval Mrazivý cyklus (44 čarodní). Ledový vítr se mu zařezával do tváře, všechno bylo zpomalené a magie téměř spala. Všechny kouzla slábla a zdálo se, že se čas zastavil. Jediným světlem v tomto cyklu byla naděje, že zima jednou skončí.

A pak, jako by se vše probudilo, přišel Cyklus Vzkříšení (68/69 čarodní). Půda se začala zelenat, magie se probouzela z dlouhého spánku a Baltazar viděl, jak se na obloze objevují první jasné hvězdy. Stromy ožívaly a vánky nesly dávno zapomenuté melodie.

Nakonec stanul v Cyklu Zrození (69 čarodní). Viděl, jak se z kouzelných semen rodí nové bytosti, jak se tvoří příběhy, které teprve čekají na své hrdiny. Čas byl nekonečný kruh a každý konec byl jen začátkem něčeho nového.

Baltazar zavřel knihu, jeho srdce bilo vzrušením. Porozuměl rytmu Čaroroku a věděl, že svět magie je stále v pohybu.

Po této neuvěřitelné pouti se Baltazar vrátil zpět do svého světa, fascinován mocí času. V touze prožít tuto cestu znovu a lépe porozumět tajemstvím Prapodivného času, sestrojil Baltazarovy hodiny – stroj času, který mu umožnil vědomě cestovat mezi cykly a odhalovat hlubší tajemství Prapodivného času, zcela nezávislého na tom Člověčenským. Stal mistrem času, ale pochopil, že jeho pokusy měly neblahé následky. Ve snaze napravit své chyby obětoval ve chvíi vzkříšení Prastaré svou pozemskou existenci. Spojil se s Baltazarovými hodinami a stal se Duchem Času – bytostí existující napříč všemi cykly. Od té doby není vázán na žádné konkrétní místo ani čas – je kdykoli a kdekoli. Putuje mezi věky, pozoruje historii a budoucnost jako jediný, kdo vidí vše, co se stalo i co se teprve stane. Někdy jej lze spatřit v záblescích mezi jednotlivými cykly, jindy se jeho hlas ozve v tikotu starých hodin.

Pečlivě vybírej okamžik, kdy a kam vykročíš, neboť každý cyklus přináší své výzvy i dary.

Datováno: Nový věk / Čarorok: 685 / Cyklus: Cyklus Vzkříšení / Čaroden: 17