Před dávnými časy, v dobách Starého věku, byl svět plný tvorů, které si dnes jen stěží dokážeme představit. Byly to časy, kdy příroda nebyla zkrocena, kdy hory mluvily svým vlastním jazykem a kdy každý kout světa ukrýval bytosti tak mocné, že jejich síla se stala základem mnoha legend.

Byla to ale doba, kdy svět magie a Člověčiny byl spojen. Člověčina tehdy nebyla jen nepatrným střípkem ve velké mozaice světa. Byla rovnocenným hráčem v jeho osudu. Lidé a magické bytosti spolu žili v souznění, bojovali bok po boku proti temným silám, společně putovali po neprozkoumaných krajích a hledali tajemství, která by mohla odhalit podstatu jejich existence.

Kamenní obři, tvorové zrození ze samotné země, bloudili krajinou, jejich kroky otřásaly horami a jejich hlasy duněly jako hrom. Každý jejich pohyb mohl proměnit údolí v propast nebo vyzvednout skálu až k nebesům. Jen ti nejodvážnější čarodějové se k nim odvažovali přiblížit, neboť jejich hněv byl stejně ničivý jako jejich síla.

V hlubokých lesích žili Stromožrouti – podivní tvorové, jejichž nejoblíbenější potravou byly staleté duby. Tyto bytosti připomínaly spíše chůdovité stromy, jejichž větve se ohýbaly jako paže a jejichž kořeny se pohybovaly samostatně, jako by hledaly pevnou půdu pod nohama. Byli považováni za strážce lesů, ale když se rozzlobili, dokázali svým mohutným chřtánem pohltit celý háj během jediné noci.

Pod hladinami jezer se skrývaly jezerní obludy, jejichž tlamy byly dost velké na to, aby v nich zmizely celé koráby. Tyto stvůry, pokryté slizem a šupinami, trpělivě čekaly na neopatrné rybáře či zvědavé poutníky, kteří se odvážili vkročit do jejich království. Říkalo se, že některé z těchto bytostí byly starší než samotné vody, ve kterých žily, a že znají tajemství skrytá hluboko pod hladinou.

Nebe bylo domovem ohnivých draků, vládců oblohy, jejichž rozpětí křídel dokázalo zastínit slunce. Byli mistři větru a plamenů, jejich hnízda se nacházela na vrcholcích nejvyšších hor, kam se žádný smrtelník neodvážil. Draci byli nejen mocní, ale také moudří – nesli v sobě znalosti staré jako svět sám, a kdo dokázal získat jejich přízeň, mohl nahlédnout do tajemství vesmíru.

Mezi horami a lesy putovali čarodějové, bytosti tak mocné, že jediným kouzlem dokázali pohnout celým světem. Jejich síla byla obrovská, ale každý z nich se rozhodoval, zda ji použije k dobru či ke zlu. Někteří se stali strážci rovnováhy, jiní si podmanili části světa a vládli jim s železnou rukou. Právě oni byli prvními nositeli magie, která se v té době ještě neřídila žádnými pravidly a mohla změnit běh dějin jediným slovem.

A pak tu byly bytosti, které tvořily samotnou esenci tohoto světa – divoženky tančící v mlžných ránech, vodníci hlídající svá jezírka, čerti kující pikle v podzemí, víly tkající osudy z hvězdného prachu a nespočet dalších tvorů, kteří dnes žijí už jen v legendách.

Byl to svět surový, krásný a divoký. Svět, kde se magie prolínala s přírodou a kde se hranice mezi snem a skutečností rozplývaly jako mlha nad řekami. Dnes se o těchto časech vypráví jen v pohádkách, ale kdo ví?

Byla to také doba, kdy se začal psát příběh čaroděje Brundibála, jenž vzešel z lásky mocného čaroděje a čarodějky. Jejich osud však neskončil dobře. Jejich příběh, plný naděje a tragédie, ovlivnil chod magie i samotnou budoucnost Prapodivnotvůrie. Brundibál, obdařený silou obou svých rodičů, se stal klíčovou postavou v historii světa kouzel a čárů.

Ale pak přišel den, kdy se oba světy rozdělily. Den, kdy došlo k největší zradě v historii magie. Den, kdy vypukla válka mezi čaroději a draky.

Datováno: Starý věk / Čarorok: -100 / Cyklus: Cyklus Světla / Čaroden: 1